Slovo trenéra
Příspěvky
Slovo trenéra
29. 2. 2012
Píše se rok 2012 a vy jste již několik roků aktéry nejpopulárnější týmové sportovní hry na světě - kopané. Vy kluci hrajete, už ne že se snažíte, ale skutečně hrajete fotbal v jednom z bezesporu velmi úspěšném mládežnickém klubu v „ FK Motorlet Praha „, který je možno zařadit v těchto kategoriích mezi nejlepší kluby naší země, vždyť naše mládež hraje již pěknou řádku let nejvyšší soutěž - českou ligu.
Nemohu nevzpomenout na mé trenérské začátky u těch nejmenších, kdy jsem před několika roky po krátké anabázi u ligového dorostu našeho klubu s dnes úspěšným ligovým trenérem Davidem Vavruškou přijal nabídku a začal trénovat na Barrandově ročník 1995, jak už to bývá hlavně proto, že se zde pokoušel běhat za tím kulatým nesmyslem i můj starší syn Daniel.
V této době jsem oslovil trenéra „ Barrandovského matadora „ Jirku Hrdličku „, který na rozdíl ode mě měl trénování nejmenších v malíčku a po zkušenostech s dalším trenérským nestorem panem Mišalkem patřil ve své době k velice uznávaným trenérům nejen pro jeho vztah k dětem, ale i z profesionálního a odborného hlediska. Po odchodu trenéra Mišalka a s bolestí v srdci i Jirky Hrdličky, kterému caparti už začínali lézt na nervy jsme postupně převzali patronát s dalšími kamarády ( mohu jmenovat Jakuba Kryštofky, Jaroslava Šimůnka, Václava Macocha, Petra Smolka, Martina Matějčka ) nad všemi ročníky přípravek na Barrandově a troufám si napsat, že jsme byly a jsme v dobrém slova smyslu postrachem všech týmů, které k nám v rámci soutěžních utkání zavítali, ostatně jak je to u Motorletu dobrým zvykem dodnes.
Přesto jsme se nevyvarovali mnoha chyb. Dlouho jsem byl přesvědčený, že přece není žádný problém trénovat ty nejmenší, ale s odstupem času jsem zjistil, že je to vlastně úplně obráceně a že „ udělat „ fotbalistu z malého kluka, který si neumí ani zavázat kopačky je nebetyčný problém a odříkání.
Přehnané představy rodičů, často i nás trenérů o budoucím úspěchu vedou k přetěžování hráčů, hrozí vznik zdravotních problémů, např. svalových dysbalancí a dalších nešvarů. I proto v našem pravidelném dlouhodobém tréninkovém procesu je samozřejmé a povinné s postupujícím věkem zařazování dalších doplňkových sportů ( např. plavání, florbal, házená, basketbal, gymnastické prvky a jiné ), protahovacích cvičení a další regenerace hráčů.
Závěr
Na závěr bych chtěl říct, že mým a cílem našich trenérů je bezesporu vychovat z kluků ty nejlepší možné fotbalisty, ale především tím cílem je vychovat správné kluky sportovně zaměřené s radostí z pohybu a se smyslem pro disciplínu, kamarádství a kolektivní spolupráci a to vše bez zdravotní újmy.
Je pravdou a určitě by to bylo krásné, kdyby se naši synové a vnuci dokázali zařadit mezi dnešní ikony světového fotbalu Nedvědy, Rosické, Čechy apod., ale buďme realisty, kolik z tisíců talentů tuto šanci dostane a dokáže ji využít. Neznamená to však, že bychom se o to nemohli alespoň pokusit, což představuje spoustu práce a odříkání všech, kteří se na fotbalovém kolotoči podílejí a zajišťují hráčům kvalitní servis a to jste vy - rodiče, funkcionáři i my trenéři.
a z
